Hodnoty a rozhodování

V reakci na svůj článek o kvalitě rozhodování mi bylo naznačeno (@JardaHomolka), že jsem se málo věnoval hodnotám. Pravděpodobně tím byly myšleny hodnoty ve stejném smyslu, o jakém hovoříme třeba v souvislosti s tzv. „žebříčkem hodnot“. Tak jsem to alespoň pochopil po tweetu od @satai v této podobě:

Je to hezká věta, ale problém je, že neexistuje člověk, který by neměl hodnoty. Všichni je máme. Pokud bych chtěl opisem říct co jsou hodnoty, tak jsou „to, čeho si ceníme“. Každý z nás si něčeho cení a jde jen o to, čeho. Více či méně v souladu s našimi hodnotami si stanovujeme cíle a ty pak určují naše akce. Osobně vnímám dvě množiny hodnot. Jednu bych nazval třeba „základní“. To jsou hodnoty, které by měly být v nějaké podobě zakódovány v každém z nás a jsou to hodnoty základní lidskosti. Na to, abyste vyhodnotili, že je máte mít, vám stačí fungující schopnost empatie. Nechci být okraden, takže bych si měl cenit „nekradení“. Nechci být podveden, tak bych si měl cenit poctivosti. Chci, aby mi v nouzi někdo pomohl, tak bych si měl cenit „pomoci bližnímu“, atd. O této první množině hodnot bylo napsáno tolik, že necítím potřebu o nich dál psát a mluvit. Jednoduše je považuji za natolik elementární, že je ani nemusím zdůrazňovat. Stejně, jako vám nemusím zdůrazňovat, že byste měli dýchat, abyste se neudusili. Pak tu ale máme druhou množinu hodnot, které jsou velmi individuální a mohou se lišit člověk od člověka a hlavně u nich nedokážeme jednoznačně říct, jestli je máme mít ve svém „žebříčku“ nebo ne. To totiž závisí na tom, jaký máme smysl života a čeho chceme dosáhnout. O této druhé množině hodnot bych sice psát mohl, ale nechci být konkrétní, protože vás neznám. Nejsem guru, abych si osvojoval právo vám říkat, jaké hodnoty byste měli vyznávat. Bohužel je svět plný lidí, kteří vyloženě touží po tom, aby vám řekli, jaké hodnoty musíte ctít nebo mít. Jako příklad hodnoty z druhé množiny by se dal použít např. „perfekcionismus“. Měli byste si cenit perfekcionismu? Měla by to být vaše hodnota? Jak vysoko na žebříčku? Steve Jobs byl příkladem perfekcionisty a díky tomu přinesl světu několi úžasných produktů. Nedovolím si srovnávat se s Jobsem, ale jen řeknu, že jsem spíš fanoušek Paretova pravidla 80/20, které trochu kontrastuje s perfekcionismem. Chci taky říct, že pokud mi bude někdy nějaký neurochirurg operovat mozek, chci, aby to byl perfekcionista a nezapomněl mi v hlavě svoje hodinky. Nemůžu hovořit o nějakých konkrétních hodnotách, pokud nevím jaký dáváte svému životu smysl. Jestliže se vrátím k původnímu tématu, tj. kvalitě rozhodování, tak v článku zmiňuju, že klíčem k úspěchu je dělat taková rozhodnutí, která mají (1) maximální užitek a (2) maximální pravděpodobnost, že k užitku opravdu dojde. I když jsem to nezmínil explicitně, tak je zřejmé, že užitek jedné akce může být různý pro různé lidi. Záleží právě na hodnotách každého člověka, jaký ten užitek bude. Předpokládejme, že se máte např. rozhodnout v následující situaci. Čtete inzerát, kde stojí: „Totální výprodej sportovního zboží – boxovací pytle s 50% slevou!!!“ a máte se rozhodnout, jestli učiníte nákup. V případě, že jste člověk, který boxem tráví 5 dní v týdnu, cení si síly a chce se stát mistrem světa, pak by mohl být užitek z takového nákupu velký. Chcete mít možnost trénovat i doma ve sklepě. To zatím nemůžete. Kolikrát vás to štvalo, že byste chtěli krátký trénink, ale nebyl čas jet přes město do klubu. V tomto případě je užitek jasný a pravděpodobnost, že k němu dojde se rovná téměř jistotě. Už se znáte a víte, že trénovat doma budete, že pytel nebude zahálet. Víc tréninku = dřív mistrem. Rovnice pro správné rozhodování říká jedno velké zářivé YES. Pro změnu předpokládejme, že jste teoretický fyzik, kterému jde momentálně o to, aby co nejdřív obhájil docenturu. Užitek z nákupu pytle by nějaký být mohl. Shodit trochu špeku nemusí být k zahození, že? První část rovnice vypadá dobře. Problém je ale s tou pravděpodobností, že k užitku opravdu dojde. Znáte se a víte, že dotáhnout své vědecké pojednání do světově uznávaného sborníku a získat titul Doc. má pro vás mnohem větší prioritu než -10 cm kolem pasu. Pravděpodobně bude pytel opuštěně viset a sbírat vzorky prachu. Rovnice pro správné rozhodování říká malé šedivé NO (nechovej se jak naivní idiot „docente“). Pokud budeme zkoumat samotné rozhodnutí „Koupit boxovací pytel, když je ve slevě?“, tak nemáme šanci odpovědět, jestli je dobré nebo špatné bez znalosti hodnot člověka činícího rozhodnutí (čeho si cení). Možná by byl někdo v pokušení jít za fyzikem a říct mu „Hele, měl bys víc cvičit! Fyzička je důležitá!“, ale proč spíš nejít za boxerem a neříct mu „Hele, měl bys víc studovat. Fyzika je důležitá!“. Váš systém hodnot není špatný nebo dobrý v absolutním měřítku. Může být však špatný nebo dobrý pro dosažení konkrétního cíle. Hodnoty jsou důležité, dokonce bych řekl extrémně důležité. Díky nim jsme schopni dosadit správná čísla za proměnné v rovnici pro správná rozhodování. Když vaše cíle a hodnoty budou v souladu, pak teprve celá tahle teorie o správném rozhodování může fungovat. P.S.: Vždycky se trochu ošívám, když někdo mluví o „žebříčku hodnot“ (i když jsem ten termín sám použil). Jako kdyby šly hodnoty uspořádat podle významu. Nejdou.

Tomáš Bleša
Programuju v Javě, podnikám (anneca.cz), mám rád tech.hračky, maso, chytré debaty, nové úhly pohledu, doutníky, whisky a lidi, co se moc nežerou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *