Proč si sociální média asi nikdy nezamiluju

Na sociální média jsem nenaskočil úplně rychle. Pamatuju si, že o existenci Facebooku jsem se dozvěděl až v okamžiku, kdy Apple při jedné keynote oznámil, že budou mít v iTunes integraci s Facebookem. To jsem si řekl, že bych se na to mohl trochu podívat. O hodně později jsem si zřídil účet na Twitteru a bylo to velmi váhavé, protože Twitter neměl na své homepage žádné vysvětlení „o čem to vlastně je“. Nic, z čeho bych pochopil, že Twitter potřebuji. Prostě jen „zaregistruj se“ nebo „přihlas“.

Dnes jsem v situaci, že Facebook používám velmi zřídka, Google+ mám (jelikož to jinak nejde) a na Twitteru jsem asi 3 roky. Žádnou z těch sítí nemám nějak v oblibě, nicméně Twitter shledávám nejužitečnější.

Vidím určitá úskalí a drobné pasti, které na vás číhají na FB a Twitteru a z nějakého důvodu mám potřebu se podělit o své názory. Budu rád, když se pochlubíte s vlastními dojmy, abych věděl, jestli moje vnímání fungování soc. sítí je ojedinělé nebo to máte podobně.

Zastavení první – jak v životě, tak na síti

Mám možná naivní představu, že aby byl člověk maximálně autentický, měl by se pokud možno stejně chovat vůči lidem v osobním kontaktu a na internetu, tj. v internetových diskusích, na Facebooku i na Twitteru. Hezky se to řekne, ale hůř udělá (sám jsem vinen). Lidé jsou obvykle v telefonu horší než osobně, v e-mailu horší než v telefonu, na soc. sítích horší než v e-mailu, za volantem auta se chovají hůř než na soc. sítích a pak je žumpa internetových diskusí, kde lidi plně upustí uzdu odpornému hovadu, které se v nich ukrývá.

Na internetu lidi běžně dělají to, za co by v osobním životě dostali ránu pěstí a nebo by okamžitě vypadali „divně“. Kladu si otázku, proč trávit zbytečně moc času v místech, kde se gentlemanství nenosí.

Zastavení druhé – proud vychloubačství

Asi to bude tím, že mnoho lidí jde na sociální sítě s motivací udělat si promo a nalákat klienty. V každém knihkupectví dnes najdete knihy typu „jak zbohatnout na Facebooku“. Není se proto co divit, že sociální sítě přitahují marketéry a promotéry, kteří se maskují za přátele.

Jak velké procento příspěvků se dá zařadit do jedné z těchto kategorií: podívejte, co se mi povedlo; podívejte, na jakém krásném místě se nacházím; tenhle produkt jsem si zrovna koupil; ve hře XY jsem získal … bodů; dnes jsem udělal 6000 kroků; co všechno jsem zhubnul, vypil, snědl, uvařil, přečetl, …

Zvláštní kategorii si zaslouží retweetování pochval od jiných. Kdyby vás v osobním životě někdo pochválil, napadlo by vás začít s tím obcházet ostatní, aby to taky věděli? Asi cítíte, že by to vypadalo divně.

Abych to upřesnil, mám rád příspěvky typu „tohle se mi povedlo a bylo to díky této strategii“. V takové formě to může pomoct druhým a inspirovat.
Jestli mi chce někdo jen sdělit, jaký je king, tak děkuji, nemám zájem.

Zastavení třetí – chtěl bych být víc než přítel tvůj

Otevřeně přiznávám, že největší problém, který mám s Facebookem, je koncept přítele. Opět se vracím k „jak v životě, tak na síti“, ale považuji přátelství za vztah, který už v sobě má jistou míru intimity a je mi trochu proti srsti odklikávat žádosti o přátelství lidem, které neznám nebo které jsem jednou potkal.

Trochu se opakuji, ale jak byste vypadali, kdybyste začali obcházet bar nebo hospodu a všem zkoušeli navrhovat „přátelství“? Asi bude na Facebooku dost zajímavých lidí, jejichž názory nevidím jen kvůli tomu, že bych se musel napřed domáhat přátelení. Hmmm, tohle bude asi jenom můj problém.

Proč vlastně zůstávám na sociálních sítích

Protože přes všechnu tu kritiku, kterou jsem napsal výše, se mezi plevami najde občas nějaké to zrno. Chtěl bych zakončit článeček tím, že vyjmenuji pár typů příspěvků, které rád čtu a taky musím vyzdvihnout úžasnou možnost zeptat se ostatních na něco, co nevím.

Takže, asi nebudu nikdy sociální sítě zcela zbožňovat a nejspíš mi nehrozí závislost, ale rád čtu příspěvky ostatních, které:

– nabízejí alternativní pohled na nějakou problematiku,
– obsahují inteligentní humor
– upozorňují na zajímavá fakta, články nebo události
– nabízí osobní zkušenost s něčím (produktem, službou, přístupem)
– nabízí praktické tipy (hacky)
– anoncují novou verzi produktu, který mě zajímá
– obsahují „kousek z vás“ a jste v nich autentičtí, otevření a třeba i zranitelní (prostě jste to vy a ne vaše marketingové oddělení)

Tomáš Bleša
Jednatel a majitel společnosti ANNECA s.r.o., která se zabývá zaváděním CRM systémů v menších a středních firmách. Stěžejními produkty firmy jsou systém InTouch CRM a server www.pravednes.cz.

komentářů 5

  1. Its actually a nice and helpful piece of information. Im glad that you shared this useful information with us. Please keep us up to date like this. Thanks for sharing.

  2. It is appropriate time to make some plans for the future and it is time to be happy. I have read this post and if I could I want to suggest you few interesting things or suggestions. Maybe you can write next articles referring to this article. I wish to read more things about it!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *