Nevidím, neslyším, intenzivně hledám

Čas od času se setkáváme s problémem, na který neznáme jednoduché řešení a musíme věnovat hodně energie jejímu hledání. Někdy je řešení daleko a musíme se k němu analyticky dopracovat. Frustrující jsou však situace, kdy řešení máme neustále na očích a z nějakého důvodu je odmítáme. Nejlepším kandidátem na ukázkový příklad je zdraví a tělesná hmotnost. Problémem je obvykle jeden z dvojice pupek & zadek. Řešením, které však většina lidí odmítá, je cvičit a zdravě jíst. Důvodem je většinou fakt, že nejsme ochotni zaplatit cenu za toto řešení. “Přece musí existovat něco jednoduššího, rychlejšího a bezbolestného!” Když třeba potkáte ženu/holku, která prohlásí “Vyzkoušela jsem už všechny diety a nic nezabírá” a vy odpovíte “A posilovnu už jsi zkoušela?”, to byste měli být alespoň pět metrů daleko. Jinak vám hrozí dvojité bolestivé probodnutí pohledem. Strašně rád používám cvičení a životosprávu jako příklad. Krásně se na nich demonstrují vzorce chování, se kterými se lidi perou ve všech ostatních oblastech života. Zdravý životní styl je něco, co řeší náš velký zdravotní problém, vyžaduje disciplínu, je to jednoduché řešení, je to stoprocentní řešení a je často nekomfortním řešením. Ukazuje, že lze řešit velké problémy, pokud jsme ochotni zaplatit cenu za jejich řešení. Ano, je to tak, většinou nejsme ochotni vidět řešení, které je na dosah, protože odmítáme zaplatit cenu, které toto řešení vyžaduje. Všichni chceme být štíhlí, krásní a zdraví. Nikdo nechce platit tím, že bude 4 hodiny týdně cvičit. Tento vzorec se mi v životě zopakoval už několikrát. Například, přijal jsem zaměstnance, který prostě nepracoval jak měl. Jelikož jsem nebyl ochoten opustit svoji zónu komfortu a poprat se s nepříjemnostmi rozvázání pracovního vztahu (to je ta cena), vymýšlel jsem několik měsíců “další šance pro toho člověka”, “systémy větší motivace”, atd. Pak jsem se s ním stejně musel rozloučit (což je to řešení, které jsem dlouho ignoroval). Dalším příkladem může být celá oblast time managementu. Tak moc se nám nechce akceptovat nutnou disciplínu, která je spojená se správou našich povinností, že dokážeme celý život hledat nové a nové systémy organizace vlastního času. Stejně jako u nové diety, která “to tentokrát už konečně snadno vyřeší” hledáme ten zázračný plánovač/systém, který to za nás “konečně udělá”. Nakonec si uvědomíme, že bez sebekázně nefunguje systém žádný a musíme platit cenu. (berte GTD a už nic neřešte :-)) Hodně lidí zůstává v zaměstnání, které je nebaví, protože tak nějak “nemohou přijít na to, v čem podnikat”. Tak je to většinou prezentováno. Problém ale není v tom, že nevědí co dělat. Oni hledají něco, co dokážou zvládnout se současnými dovednostmi, co si trh hladově žádá, co nikdo jiný ještě nedělá, kde není žádné riziko a bude to generovat peníze už první měsíc bez nutnosti vstupního kapitálu. A to se fakt blbě hledá. Další příklady? Měl jsem své zaměstnance přetížené prací a často jsme rozladili zákazníky dlouhými dodacími lhůtami. Tak dlouho jsem si v tichosti vymýšlel nové sofistikované způsoby distribuce a kontroly pracovních úkolů, až jsem nakonec zvolil, pro mě nepohodlné, přijmutí dalšího zaměstnance + zvýšení cen pro zákazníky. Rozumějte, prosazovat vyšší ceny u stávajících zákazníků je nepříjemné. Pro mě určitě.

Nejsme ochotni zaplatit cenu za jednoduché řešení problému. Raději hledáme milion složitých řešení, které vypadají, že jsou zadarmo. Jenže nejsou. Stojí nás ztracený čas

A ještě trochu obecně: Štve mě stávající zaměstnání, ale nejsem ochoten akceptovat fakt, že dát výpověď je nejlepší možná varianta, protože to je nové riziko. Raději čekám až můj nepříjemný šéf, kterému je už 58 let, odejde do důchodu a doufám, že se to pak zlepší. Nejsem ochoten dělat nepopulární kroky… vůči svým dětem, svým podřízeným, své partnerce. Nejsem ochoten si ráno přivstat. Nejsem ochoten si uvařit hodnotné jídlo. Nejsem ochoten akceptovat riziko. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Vždycky je to o tom stejném, že nejsme ochotni zaplatit cenu za jednoduché řešení problému. Raději hledáme milion složitých řešení, které vypadají, že jsou zadarmo. Jenže nejsou. Stojí nás ztracený čas. Vzorec chování, kdy nejsme ochotni akceptovat jasné řešení problému, protože je pro nás příliš nepohodlné se nám v životě často opakuje. Alespoň tedy v tom mém.

Tomáš Bleša
Programuju v Javě, podnikám (anneca.cz), mám rád tech.hračky, maso, chytré debaty, nové úhly pohledu, doutníky, whisky a lidi, co se moc nežerou.

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *