Volná pracovní místa

Včera jsem se účastnil jedné z dalších rodinných filosofických diskusí. Mimo jiné přišla řeč na počet nezaměstnaných v aktuálně probíhající ekonomické krizi a následně také o počtu nabízených pracovních míst na trhu práce. Z ničeho nic jsem si uvědomil, že čísla, kterými se ohání ve večerních zprávách, jsou zcela mimo.

Přibližně před týdnem jsem z Radiožurnálu zaslechl zmínku o zajímavém ukazateli trhu práce ve tvaru: počet nezaměstnaných na počet volných pracovních míst. Je celkem jedno, jaká byla aktuální hodnota tohoto ukazatele. Tuším, že to bylo něco přes deset. 13, 15, fakt nevím. Určitě to ale nahánělo hrůzu.

Uvědomil jsem si podivnost tohoto oficiálního měřítka. Zatímco čitatel je pravděpodobně dobře měřitelný, tak se jmenovatelem mám trochu problém. Jak se dá stanovit počet nabízených pracovních míst? No, představte si na chvíli, že jste nezaměstnaní a hledáte práci. Pracovní místa na trhu si můžete rozdělit do tří skupin:

1. Ta, co pro Vás vytvořil někdo jiný.
2. Ta, která můžete vytvořit pro ostatní.
3. Ta, která můžete vytvořit sami pro sebe.

Tušíte, kam směřuji? Nechutnost tohoto zlomku spočívá v tom, že předpokládá, že varianta “jít se někam zaměstnat” je jediná možná. Zatímco množství volných pracovních míst, které jsou veřejně nabízeny na trhu práce, je omezeno a lze spočítat, množství pracovních míst, které si může člověk vytvořit sám pro sebe je teoreticky neomezené.

Takže, pokud máme v čitateli libovolné nepříjemné číslo a ve jmenovateli číslo, které se blíží nekonečnu, výsledkem je něco, co se vždy blíží k nule. Krize nekrize.

Nechci tvrdit, že všichni by měli utíkat na živnosťák a začít podnikat. Jen je dobré při hledání budoucího uplatnění nevylučovat z uvažování tu nekonečně velkou skupinu příležitostí, kterých se můžete chopit. Díky způsobu, jakým jsme ve školkách a školách připravováni na produktivní život, si velká spousta lidí neumí představit jinou variantu, než “nechat se zaměstnat”.