Proč jsem pravičák a nemůžu si pomoct

Doufám, že můj dnešní příspěvek nesklouzne příliš do politiky, ale rád bych se s vámi podělil o svůj názor na pravicové a levicové vnímání světa. Proč některým z nás připadá lepší levice a jiní to mají přesně naopak? Čím to je, že se v určité části života přikloníme na jednu nebo druhou stranu?

Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem si dokázal zdůvodnit, proč moje vidění světa inklinuje k pravici. Sám pro sebe rozděluji lidi na pravicově a levicově smýšlející podle toho, jak si dokáží odpovědět na následující otázky:

Je možné zbohatnout poctivou cestou?
Je finanční úspěch otázkou štěstí nebo práce?

Možná je to zjednodušující, ale věřím tomu, že pokud byste položili tyhle dvě otázky různým lidem, získáte z odpovědí poměrně slušnou představu o tom, jak vidí svět. Naše názory na daňovou politiku jsou předurčeny našimi názory na vznik a původ bohatství.

Pokud máte pocit, že ve společnosti je pouze pár výjimečných jedinců, kteří si své bohatství vydobili poctivě a zbytek světa je získal pomocí úskoků, šizením daní, tyranizováním zaměstnanců a podplácením, pak se pravděpodobně pohybujete na levé straně. Jestliže věříte, že bohatství vzniká výlučně poskytováním skutečné hodnoty, že to je otázkou dlouholetého budování firmy, vytváření vztahů s obchodními partnery, nekončící sérií nových nápadů nebo příkladnou pracovní morálkou, pak se asi pohybujete na pravé straně spektra.

To jak hledíme na bohaté lidi následně determinuje náš názor na to, jak danit, jak přerozdělovat majetek, jaké vytvářet podmínky pro zaměstnavatele a jaké pro zaměstnance.

Pokud jste komunista, pravděpodobně věříte, že zbohatnout bez ušpinění prostě nelze. Logicky pak musíte na bohaté lidi nahlížet jako na parazity, kteří svého postavení dosáhli šplháním po zádech ostatních. Ano, asi vidíte pár pozitivních příkladů – pár podnikatelů, o kterých jste četli, že si to prostě vydřeli vlastní pílí. Považujete je ale za výjimky.

Mluvíte o horních deseti tisících a nemáte problém sohlasit s tím, že tahle “sorta” lidí by měla být zdaněna mnohem víc, aby se alespoň část bohatství, které nasyslili, vrátila zpět těm s menším štěstím (!). Ano, opravdu si myslíte, že zbohatnutí a nezbohatnutí je z 90% otázka štěstí. Ti s větší dávkou štěstí by měli být solidární s těmi, jemž bylo dáno méně.

Progresivní daň považujete za nástroj, který umožňuje vyrovnávat nespravedlivé rozdělení světa na ty co nemají a ty co mají.

Zkusme to teď opačně. Třeba věříte, že bohatí lidé vyměnili svoje bohatství za služby a produkty, které prostřednictvím trhu nabídli ostatním. Možná, že na peníze nahlížíte jako na odměnu za hodnotu poskytnutou světu. Možná, že vidíte bohaté lidi, jako jedince s nápadem a nadstandardním pracovním nasazením. Lidi, kteří se nikdy nepřestali učit, i když už jsou mnoho let po škole. Ano, jistě, vidíte pár negativních příkladů v osobách, které přišly k pěnězům trestnou činností nebo alespoň nemorálně. Považujete je ale za výjimky.

Když slyšíte o horních deseti tisících, chtěli byste být mezi nimi. Nechápete, proč by někdo chtěl trestat vyšší daní lidi, kteří vytvářejí skutečné hodnoty, kteří pracují více hodin než je obvyklé, kteří neustále vymýšlí, jak něco udělat lépe. Jestliže věříte, že úspěch nemá se štěstím moc společného, budete cítit menší potřebu, aby existoval někdo, kdo bude bohatství zpět přerozdělovat a “napravovat křivdy”. Pravděpodobně si budete myslet, že rozdělení světa na bohaté a chudé je naprosto normální, přirozené a správné.

Jak vzniká bohatství? – otázka, která nastavuje zrcadlo

Představte si, že byste měli souhlasit s tím, že většina bohatých lidí a bohatství vzniká poctivou cestou. Je záležitostí pilné práce, skvělých nápadů a nikoliv záležitostí prostředí, štěstí nebo známostí. Pokud vaše finance momentálně nejsou v nejlepší kondici, můžete mít s předchozí větou docela problém. Může být docela těžké si přiznat, že za svoji špatnou finanční kondici si můžete naprosto sami. Je mnohem jednodušší to svést na smůlu, malé množství známostí, špatné zdraví, vysoký věk nebo spoustu jiných výmluv.

O co jednodušší je věřit, že bohatství vzniká za pomoci štěstí (to co nemůžeme ovlivnit) nebo okrádáním ostatních (to co je nemorální). To pak získáte dokonalé požehnání pro stav, ve kterém se nacházíte. Můžete se dokonce cítit povzneseně.

Velká většina lidí věří, že mít nebo nemít peníze je víceméně štěstí. Dokáží pochopit, že když vezmou navíc jednu odpolední směnu, dostanou na výplatu o pár stovek víc. Představa, že by jejich příjem byl desetinásobně vyšší je naprosto mimo chápání. Nedovedou si vůbec přestavit jakoukoliv poctivou cestu, která by k něčemu takovému vedla. Nedovedou si představit, co by ONI SAMI měli udělat, aby svůj příjem takto radikálně zlepšili. Z toho naprosto chladně a matematicky dospějí k přesvědčení, že od určité úrovně je růst bohatství otázkou štěstí případně nemorálního chování.

Naše okolí nás neustále programuje k víře, že peníze jsou špatné, že když jeden z nás korunu získá, musí být jinde druhý, který o ni přijde. Byli jsme naučeni věřit, že Robinové Hoodové, Jánošíci nebo Rumcajsové jsou vlastně hrdinové a ne zločinci. Nechápeme, že bohatství je naprosto neomezené, že je dostupné úplně všem, že záleží jenom na nás, jestli si pro ně šáhneme.

Tomáš Bleša
Programuju v Javě, podnikám (anneca.cz), mám rád tech.hračky, maso, chytré debaty, nové úhly pohledu, doutníky, whisky a lidi, co se moc nežerou.

komentářů 11

  1. Bohatství vzniká tvořivou činností a v té Vás nikdo v nekonečném vesmíru neomezuje. Je to trocha filozofie, ale schválně, když se pokusíme toto tvrzení vyvrátit, čím by mělo být bohatství omezeno? Velikostí planety, kurzem Eura, počtem lidí?
    Pokud nějaké opravdové omezení existuje, tak je pro jedince natolik velké, že může s klidem počítat s neomezeným bohatstvím.
    Já myslím, že bohatství je dáno množstvím poskytnuté služby a v tom nikdo nikoho neomezuje.

  2. Úvaha je to správná, ale nebere v potaz odlišné vlohy jedinců. Po přečtení vzniká dojem, že to že je někdo chudý, znamená že nemá nápady nebo nepracuje pilně. Osobně si myslím, že někteří lidé toho nejsou schopni nebo dokonce po tom ani netouží.

  3. Dušan: To doufám, že ne. Pracovat pilně je podmínka nutná k tomu, aby bylo bohatství, nicméně není to dostačující. Lidí, kteří jsou tvořiví a přesto chudí, jsou zástupy.
    Mimochodem, moje zkušenost je taková, že bohatí chtějí být prakticky všichni. Problém nastane, když se začneme bavit o tom, za jakou cenu (jestli to např. stojí za to riziko, čas, úsilí, dělání nezábavných věcí, apod.).

  4. asdf< Tak smyslem bohatství je být schopen naplno využít možností, které život poskytuje a mít !!!větší možnost volby!!!. O tom to je. Z toho pohledu je vždy bohatství prostředkem. Jako cíl může sloužit pouze pro ukojení ega, i když to určitě není nepříjemný pocit. 🙂

  5. Kdysi bych s tebou souhlasil, protože rovná daň z příjmu je spravedlivá. Ovšem je to správně řešení?

    V kapitalistických zemích typu USA, Austrálie atd. je taky progresivní daň z příjmů, která se šplhá jde od 15 až do nějakých 40 procent. Samozřejmě, že to tam funguje jinak než u nás, je tam méně papírování atd.

    Není lepší, aby měli začínající podnikatelé menší daně? Aby bylo začít podnikat lehké a začátky by byli lehčí? Nemělo by to pozitivní vliv na nezaměstnanost?

    Že si někdo nedokáže vydělat, je sice jeho problém, ale jaký to má vliv třeba na porodnost? Je u nás čím dál více důchodců a méně pracujících. Možná i proto, že pořídit si dítě není zrovna nejlevnější záležitost. A když už si někdo to dítě pořídí, tak většinou na něj nemá čas, protože musí pracovat. Nebylo by fajn, žít v zemi, kde by mohl jeden rodič zůstat doma s dítětem? Což je dnes pořád obtížnější…

    Argument ať si vydělají víc podle mě neexistuje, protože všichni přeci nemohou mít dostatek peněz a to snad každý dobře ví. A co teprve, když dítě vychovává jen jeden rodič?

    Díval ses na to třeba z takového pohledu?

  6. Osobně mi vadí na progresivní dani nejvíc to, že demotivuje. Myslím, že všem by měl stačit ten fakt, že bohatý i při rovné dani platí víc než chudý.
    Aby měli začínající podnikatelé menší daně mi taky vadí. Stejně tak mi vadí investiční pobídky. To bysme taky mohli řešit začínající zaměstnance „absolventy“.

    BigLebowski: „všichni přeci nemohou mít dostatek peněz a to snad každý dobře ví“

    Jestli se bavíme o zdravé populaci a o lidech, kteří mohou pracovat bez omezení, tak je tohle mýtus. Já myslím, že „mohou“. Pravdou je, že většina lidí není ochotna udělat, co je třeba. No a pak tu taky máme rozdílné hodnoty. Jsou lidi, kteří volí život v klášteře, takže se k majetku nedostanou, ale neříkejte prosím, že „nemohou“.

  7. Možná jsi mě špatně pochopil. Nemyslel jsem, že všichni nemůžou být bohatí, protože by na to neměli a nemohli toho dosáhnout.

    Myslel jsem to tak, že si nedovedu představit jak by to ve světě, kde jsou všichni bohatí fungovalo. Někdo prostě musí být chudý a mít toho méně…

  8. Přijde mi to vůbec docela dost zajímavé se nad tím zamyslet, protože bohatý/chudý jsou vlastně relativní pojmy. Kdybysme mohli přenést v čase chudáka z 10. století a viděl by, že dnešní chudá rodina bydlí v kameném domě a má auto a skříňku, co sama hraje, tak by možná souhlasil, že může být bohatý úplně každý.
    Vychází mi z toho, že v absolutním měřítku mohou být bohatí všichni a v západní společnosti už to tak možná i je. V relativním měřítku budou vždy někteří těžce pod nebo nad průměrem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *