Činnosti nízké hodnoty

Naprosto všichni víme, že bychom se měli chovat maximálně produktivně. To znamená, že je třeba provádět co největší věci s co nejmenším úsilím. I když to ale víme, často se můžeme přistihnout při provádění věcí neproduktivních a věcí, které může dělat někdo výrazně méně kvalifikovaný. Vezmu-li za příklad sebe, tak se můžu označit za člověka s vysokoškolským vzděláním a několikaletou zkušeností s podnikátím v softwarové branži. Tento fakt mi však nebrání, abych občas prováděl věci, jako např.:

  • uklízení kuchyně
  • ježděním s autem do servisu
  • sbírání listí na zahradě
  • chození na poštu
  • nakupování potravin, atd.

Jsou to všechno činnost, které by mohl provádět někdo jiný za 80 Kč/hod. Přesto je občas dělám, i když si dokážu rozumově zdůvodnit, že je blbost je dělat vlastní silou. Místo toho můžu dělat užitečnější věci, jako např.:

  • zlepšování vlastního produktu
  • práce na firmě
  • spoluúčast na nějaké zakázce pro našeho klienta
  • psaní článků (třeba na tento blog), apod.

Myslím, že člověk je v životě odměňován podle průměrné hodnoty činností, které každý den provádí (a to i o víkendech). Dejme tomu, že ráno přijdu do práce a můj den vypadá zhruba takto:

1 h vyřizování rutinních e-maiů 200 Kč/hod.
20 min. vyřizování strategicky významných e-mailů 1000 Kč/hod.
2 h cesta na poštu, nákup papíru do tiskárny 100 Kč/hod.
2 h psaní obchodní nabídky pro zákazníka 300 Kč/hod.
40 min. plánování dovolené na webu 0 Kč/hod.
2 h schůzka u obchodního partnera, která šla přes Skype vyřešit za 5 min. 80 Kč/hod.

Můžeme pak naprosto pragmaticky vypočítat, že moje průměrná hodinová cena je nějakých 180 Kč. Porovnejme si tento příklad s tím, jak by mohl můj den vypadat, kdybych se chtěl chovat opravdu produktivně a dělal pouze věci, které nemůžu udělat nikdo jíný s menším platem:

20 min. vyřizování strategicky významných e-mailů
5 min. přeposlání rutinních e-mailů asistentce
5 min. pověření někoho cestou na poštu a nákupem papíru do tiskárny s předáním peněz
2 hod. školení obchodníků na psaní efektivních nabídek
10 min. požádání partnera, jestli se můžeme místo schůzky domluvit přes Skype a provedení hovoru
1 min. rozhodnutí, že dovolenou budu plánovat večer s manželkou, protože do toho stejně má co mluvit.

V obou příkladech jsem zajistil splnění stejných úkolů, akorát v prvním případě mi to zabralo 8 hodin a v druhém případě 2 a 3/4 hodiny. Tomu říkám nárůst osobní produktivity jak dělo. Co se týká produktivity vaší organizace, to už je složitější, protože v příkladu nerozebírám, kolik času jsem sebral kolegům, na které jsem delegoval některé úkoly. Je pravda, že si dovedu živě představit situaci, že deleguji úkol, který bych měl hotový za hodinu, ale novému řešiteli bude splnění trvat 5 hodin, protože bude muset nastudovat něco, co já už nosím v hlavě. Je to tedy docela složité, ale níže se pokusím poskytnout pár tipů. Nevyřeší vám všechna dilemata, ale možná pomůžou ve spoustě situací. Jaká je hodnota mého času? Aby se mohl člověk začít chovat produktivně, musí si stanovit hodnotu svého času a nejlepší je to vyjádřit v penězích. Jednoduše řečeno, stačí když si řeknete “Moje hodina má cenu …. Kč”. A to je celé. Pak to stejné musíte udělat pro lidi, na které můžete delegovat (s výjimkou partnera :-). Můžete na to např. jít tak, že si vezmete svůj měsiční příjem a ten podělíte počtem hodin, které trávíte prací. Výsledné číslo ještě o něco zvětšíte, protože se přece chcete chovat produktivněji než nyní. Moc to ale nepřežeňte. Pokud můžete na někoho delegovat, stanovte jeho cenu přibližně podle toho, kolik byste mu museli za hodinu zaplatit. Takže zkusíme příklad: Dejme tomu, že jsem si stanovil svoji hodinu na 600 Kč (cítím se na víc, ale nechci provokovat :-). Paní, která by mi doma mohla uklízet by stála 80 Kč/hod. Pán, co by se mi postaral o zahradu chce 100 Kč. Ukrajinec, co mi může postavit udírnu na zahradě – 200 Kč (ale bez papíru). Moje asistentka v kanceláři mě stojí 150 Kč na mzdových nákladech. atd. Když si připravíte takový seznam (nemusíte na papíře … stačí v hlavě), máte docela slušné vodítko pro některá rozhodování. Např. vám manželka/partnerka řekne, že je třeba uklidit byt. Sice s tím v danou chvíli nic neuděláte, ale celou dobu, co budete držet vysavač už můžete plánovat, kde sehnat někoho na úklid bytu. A až se vám to konečně povede, můžete místo hodiny uklízení udělat za 600 Kč práce pro svého klienta a vyplatit 80 Kč paní za úklid. Snadno lze spočítat, že v prvním případě jste čuchali prach a nemáte nic. V druhém případě jste dělali práci, co máte rádi a zbývá vám 520 Kč. Tomu říkám rozdíl v produktivitě. Jenže …. Už slyším případné námitky Nemám na koho delegovat své úkoly, protože jsem zaměstnanec a plním úkoly jiných.

A proboha proč jste zaměstnanec? Nicméně i tak si myslím, že v práci jste jen část dne. Co ten zbytek?

Cena mého času je nízká.

Musíte na sobě pracovat, aby tomu tak nebylo.

Mě uklízení baví. Já to mám jako relaxaci.

Pak je všechno OK. Relaxovat se musí. Nechcete jít relaxovat ke mě domů?

Momentálně nemám práci, za kterou bych mohl dostat lepší peníze, a proto uklízím / běhám na poštu / …

V tom případě byste neměl už vůbec dělat činnosti nízké hodnoty. Honem k telefonu a začít volat potenciálním zákazníkům, což je činnost !!! vysoké hodnoty. Dobrá, nemusíte hned telefonovat. Alespoň si udělejte webové stránky nebo se začněte prodávat jiným způsobem, který je vám bližší. Tahle výmluva je likvidační! Stručně řečeno, nemáte-li hodnotnější práci, pracujte na tom, abyste ji měli.

Čas strávený s rodinou přece nemůžu přepočítávat na peníze.

Čistě technicky by se o tom dalo polemizovat :-), ale nedělejte to. Řekněme, že to jsou činnosti nevyčíslitelné hodnoty. Jen bych si dával pozor, aby to byl čas aktivně strávený s rodinou. Ne společné sedění před televizí.

Činnosti nízké hodnoty nedělat nikdy? Samozřejmě, že ne. Někdy je nutné dělat činnosti nízké hodnoty. Nicméně, je dobré o tom vědět. Taky doma uklízím, když už to nejde jinak. Pak je taky několik dalších důvodů proč dělat věci, které vám nepřinášejí žádnou finanční hodnotu, ale naopak přinášejí uspokojení a jiné hodnoty. Důvody mohou být třeba:

  • je to pro vás relaxace
  • utužuje to váš vztah s rodinou nebo partnerkou (děláte něco společně)
  • je to koníček

Dá se najít spousta dalších racionálních důvodů, proč musí člověk sklouznout k provádění věcí, které nemají až tak velkou hodnotu pro náš život. Musí však platit, že víte, že neděláte zrovna moc hodnotnou věc. To by vás mělo donutit se příště zamyslet, než ji začnete dělat znovu.

Tomáš Bleša
Programuju v Javě, podnikám (anneca.cz), mám rád tech.hračky, maso, chytré debaty, nové úhly pohledu, doutníky, whisky a lidi, co se moc nežerou.

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *